Výstava „Genocida Arménů: titulní strany světového tisku“ od 11. listopadu v Centru studií genocid Terezín

Výstava materiálů z archivu Muzea arménské genocidy v Jerevanu je věnována historické roli zahraničních médií při šíření informací o zločinech páchaných Osmanskou říší na křesťanských obyvatelích. Autorem výstavy je jeden z předních badatelů v oboru studií genocid Hayk Demoyan

Výstava je unikátní výtvarnou kolekcí titulních stran dobového tisku přelomu 19. a 20. století. K vidění jsou kresby a další materiály převážně britských, francouzských, německých, ruských a amerických médií.        

Výstava bude zahájena v neděli 11. listopadu 2018 od 11 hodin ve výstavních prostorách Centra studií genocid Terezín (Dělostřelecká kasárna, Akademická 409) – symbolicky v den stého výročí ukončení první světové války.

Součástí zahajovacího programu bude veřejná debata na téma „Genocida a média“, které se zúčastní publicista a badatel Stanislav Motl, výzkumník Univerzity Karlovy a autor studie „Arménská genocida: příčiny, průběh a osobní svědectví 1915-1922“ Marek Jandák, politolog a historik Zdeněk Zbořil a ředitel Centra studií genocid Terezín Šimon Krbec. 

Akce je pořádána ve spolupráci s Velvyslanectvím Arménie v České republice.

Tisková zpráva ke stažení: TZ_Terezin_vystava_genocida_09112018 

Vstup na vernisáž je zdarma. 

PROGRAM 11. 11. 2018:

11:00 Slavnostní zahájení výstavy „Genocida Arménů: titulní strany světového tisku“

12:00 Veřejná debata „Genocida a média“

13:00 Společenské setkání s občerstvením

Rubriky: Aktivity, Novinky | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Výstava „Genocida Arménů: titulní strany světového tisku“ od 11. listopadu v Centru studií genocid Terezín

BLOG: Zachovejme dnešní ráz nádraží Praha-Bubny

 

Vlak Lustig na nádraží Praha-Bubny, červenec 2013. Foto Martina Storek

Text vyšel v deníku Lidové noviny v úterý 16. října 2018 v rubrice Názory

Nádraží Praha-Bubny bude letos již popáté svědkem akce Bubnování pro Bubny. Akci pořádá společnost Památník Šoa Praha. Cílem akce je „rozbouřit ticho mlčící většiny a také ticho největšího spícího brownfieldu Prahy a také ticho velkého tématu příběhů dvacátého století“. Zároveň se organizátoři happeningem chtějí rozloučit se stávající podobou tohoto historicky důležitého místa. V následujících letech tu totiž podle vyjádření Pavla Štingla, ředitele společnosti Památník Šoa Praha, vyroste Památník ticha. Jde jistě o bohulibý záměr připomenout památku obětí masového vraždění Židů nacistickým Německem.

Zakladatelé společnosti Památník Šoa Praha Pavel Štingl a Tomáš Töpfer se obsadili do role majitelů patentu na oživení tohoto zapomenutého pražského nádraží. Popírají veškeré akce, které se na nádraží Praha-Bubny konaly a jejichž organizátorem byl někdo jiný. Jde například o projekt Vlak Lustig, na jehož realizaci se v letech 2012–16 podílela řada umělců, pedagogů, domácích a zahraničních historiků a pracovníků železničních společností. V Praze-Bubnech se v rámci projektu Vlak Lustig uskutečnily desítky divadelních představení, vzdělávacích programů, filmových projekcí, veřejných debat, koncertů a výstav. Hlavním záměrem tohoto neziskového projektu bylo prostřednictvím divadelního představení na motivy novely Arnošta Lustiga Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou upozornit veřejnost na historii nádraží Praha-Bubny. Premiéra Lustigova představení se v autentickém prostředí nádraží Praha-Bubny odehrála 13. července 2012 – tedy tři měsíce před založením Štinglovy a Töpferovy obecně prospěšné společnosti Památník Šoa Praha. (O prvním ročníku Vlaku Lustig více ZDE).

Od té doby projekt Vlak Lustig přivedl na toto pietní místo tisíce diváků a účastníků vzdělávacích programů.

Z veřejných vyjádření pana Štingla se však nic z výše uvedeného v Bubnech nedělo. Je těžké si nemyslet, že z jeho strany nejde o záměr. Vlak Lustig se totiž nehodí do „bubnovací“ argumentace, že nádraží kulturně nijak nežilo a jedinými spasiteli jsou zakladatelé Štingl s Töpferem a jejich plán na mimořádně finančně náročnou rekonstrukci nádraží.

Kolik stojí plán rekonstrukce?

Pavel Štingl totiž v médiích doslova žongluje s osmimístnými částkami, které údajně byly přislíbeny na rekonstrukci nádražní budovy, o které zároveň hovoří jako o zcela hotové věci. Například 3. září 2018 v pořadu Českého rozhlasu Večerní host Radiožurnálu prohlásil: „V těchto dnech se schválily potřebný dokumenty právní, takže se majetek SŽDC předává Magistrátu k rekonstrukci.“ Vyjádření ze strany SŽDC a pražského magistrátu, která by tato slova pana Štingla potvrzovala, však nikde dohledat nelze.

V oficiálním online magazínu městské části Praha 7 Hobulet pan Štingl 25. září dokonce prohlásil, že „magistrát do památníku investuje 80 milionů korun. Aktuálně se uzavírají smlouvy mezi Správou železniční dopravní cesty, magistrátem, jemuž je budova nádraží na 99 let svěřená, a námi (Památníkem Šoa Praha, o. p. s.), servisní organizací, která bude památník provozovat. Do začátku října to snad bude hotové.“ 

Jak je možné, že představitel nevládní neziskové organizace veřejně prezentuje rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy a státní organizace SŽDC spravující mnohamiliardový státní majetek? A dále jak je možné, že pan Štingl v tomto projektu sám sebe již dopředu označí za „servisní organizaci Magistrátu hlavního města Prahy“?

Kdyby výše uvedené mediální výroky pana Štingla byly pravdivé, pak lze tento způsob spravování veřejného majetku považovat za přinejmenším exemplárně netransparentní.

Plán rekonstrukce budovy nádraží Praha-Bubny za současných 80 miliónů korun (v roce 2013 to totiž bylo 100 miliónů a vloni 65 miliónů) nevychází z reálných potřeb rekonstrukce budovy, ale z naprosto absurdního smluvního závazku společnosti Památník Šoa Praha vůči SŽDC z roku 2013, který hodlá dle vyjádření Pavla Štingla v plné výši převzít hlavní město Praha, a to na 99 let.

Budova železniční stanice Praha-Bubny by si měla podle našeho názoru zachovat pro účel připomínání památky obětí holocaustu svůj současný, ničím nenahraditelný autentický ráz. Dále je bezpodmínečně nutné celý proces učinit transparentním. To znamená zveřejnit veškerou dokumentaci, která se týká projektu revitalizace nádraží Praha-Bubny, otevřít objekt nádraží Praha-Bubny všem kulturním a paměťovým organizacím pro realizaci různorodých vzdělávacích programů k tématu historie holokaustu a neuzavírat toto památné místo do osmdesátimilionového betonového sarkofágu a smluvního vztahu pouze k jediné „servisní organizaci“ Památník Šoa Praha, o.p.s.

Pavel Chalupa, Šimon Krbec

Autoři projektu Vlak Lustig

 

Rubriky: Blog | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem BLOG: Zachovejme dnešní ráz nádraží Praha-Bubny