BLOG: 80 let od konference ve Wannsee

Před 80 lety, 20. ledna 1942, se ve Wann­see na jiho­zá­pad­ním okraji Ber­lína konala koordinační schůzka vyso­kých před­sta­vi­telů nacis­tic­kého režimu, kteří zde pro­jed­nali admi­nis­tra­tivní a orga­ni­zační postupy tzv. koneč­ného řešení židov­ské otázky.

Autor textu: Šimon Krbec

Text byl publikován 20. ledna 2022 v rubrice Názory deníku Mladá fronta DNES a na serveru iDnes

Na snímku vila ve Wannsee na jihozápadním okraji Berlína, kde se 20. ledna 1942 uskutečnila koordinační schůzka k tzv. konečnému řešení židovské otázky. Dnes je v objektu umístěn památník a vzdělávací centrum

Za účasti špi­ček SS (jed­nání osobně řídil šéf Hlav­ního úřadu říš­ské bez­peč­nosti Reinhard Heyd­rich) a význam­ných před­sta­vi­telů němec­kého státu i nacis­tické strany byla výsled­kem „kon­fe­rence“ dohoda o koor­di­naci při napl­ňo­vání plánu fyzické likvidace mili­onů Židů na území Evropy. Z jed­nání se docho­val písemný záznam včetně seznamu zemí Evropy s 11 mili­ony Židů urče­ných k tzv. koneč­nému řešení.

Během jed­nání byla dis­ku­to­vána otázka „eva­ku­ací“ (eufe­mis­mus pro fyzické vyhla­zení), vyu­žití tran­zit­ních ghett včetně Tere­zína a dal­ších detailů masové likvi­dace. Geno­cidní poli­tika nacis­tic­kého Německa sice již byla v té době rea­li­zo­vána na oku­po­va­ných úze­mích východní Evropy (v Pobaltí, v Bělo­rusku, na Ukra­jině a v Rusku), ale koor­di­nační schůzka ve Wann­see uvedla do pohybu vraž­dící maši­ne­rii napříč celou nacisty oku­po­va­nou Evropou.

Man­dát k zor­ga­ni­zo­vání schůzky obdr­žel Heyd­rich od říš­ského mar­šála Göringa již v červenci 1941. Schůzka pak byla původně plá­no­vána na lis­to­pad a následně na 9. pro­since 1941. I tento ter­mín byl odlo­žen, a to kvůli vyhlá­šení války Spo­je­ným stá­tům ame­ric­kým. Během tzv. kon­fe­rence ve Wann­see tak nepadlo „roz­hod­nutí o vyhla­zení 6 mili­onů Židů“, jak se v sou­časné době ve veřej­ném pro­storu běžně uvádí. O tom, zda a proč mají být Židé vyhla­zeni, se na schůzce vůbec nedis­ku­to­valo. Její účast­níci řešili „pouze“ právní, kompetenční a orga­ni­zační otázky pro pro­ve­dení tohoto úkolu.

Začá­tek koneč­ného řešení

Roz­hod­nutí o tzv. koneč­ném řešení uči­nil někdy v prů­běhu roku 1941 Adolf Hit­ler. Význam­nou roli v tom hrála červ­nová invaze Německa do Sovět­ského svazu, její neú­spěch a již zmí­něné roz­ší­ření váleč­ných nepřá­tel Německa o USA. Původní záměry nacistů vysídlit „neárij­ské“ etnické sku­piny do východní Evropy se staly vzhledem k neú­spě­chu ope­race Bar­ba­rossa nere­a­li­zo­va­telné. Válka na všech frontách si také vyžá­dala mohut­nou mobi­li­zaci němec­kého váleč­ného prů­myslu, který potře­bo­val nejen nerostné bohat­ství, ale i otrockou pra­covní sílu. To vše vedlo k výrazné radi­ka­li­zaci geno­cidní poli­tiky nacistického Německa vůči ide­o­vým a rasovým nepřá­te­lům.

His­to­rik David Cesa­rani v knize Konečné řešení odka­zuje k něko­lika setká­ním mezi 7. a 18. pro­sin­cem 1941, během nichž Hit­ler nej­vyš­ším před­sta­vi­te­lům nacis­tické strany sdě­lil svůj záměr „ztrestat Židy“ již během války a neče­kat na mož­nost jejich „vypu­zení“ z němec­kého život­ního pro­storu až po jejím skon­čení. Svědčí o tom zápisky a infor­mace Jose­pha Goebbelse a Hanse Franka z Hit­le­rova setkání s regi­o­nál­ními stra­nic­kými šéfy nebo komuni­kace Alfreda Rosenberga o osob­ním jed­nání s Hit­le­rem.

Vše zkrátka hovoří pro to, že o tra­gic­kém osudu Židů bylo roz­hod­nuto nej­poz­ději do poloviny pro­since roku 1941. Význam schůzky ve Wann­see z ledna 1942 tak spo­čívá především v docho­vané doku­men­taci. Zápis z jed­nání je nezvrat­ným důka­zem o probíhající geno­cidní poli­tice nacis­tic­kého Německa, dekla­ro­va­ném záměru Německa zničit židov­skou popu­laci v Evropě a o zapo­jení nej­vý­znam­něj­ších slo­žek stát­ního apa­rátu do tzv. koneč­ného řešení. Jinými slovy – schůzka potvr­dila, že se vyhlazování Židů stalo defi­ni­tivní sou­částí němec­kého váleč­ného úsilí.

Rizika pří­běhu o Wann­see

Nepřesný obraz této his­to­rické udá­losti, který je v sou­čas­nosti čas od času předkládán prostřed­nic­tvím popu­lární kul­tury, ale i někte­rými médii, však záro­veň klade otázku, do jaké míry je sou­časný svět při­pra­ven na dez­in­ter­pre­taci dějin holo­kaustu. Záměrně nebo i v dobré víře je kon­fe­rence ve Wann­see před­sta­vo­vána jako fak­tický počá­tek holo­kaustu. Tento omyl skrývá řadu rizik.

Před­stava bez­cit­ných, nezú­čast­ně­ných byro­kratů, kteří během nece­lých dvou hodin banálně roz­hod­nou o vyvraž­dění mili­onů lid­ských bytostí, je láka­vým a zjednodušujícím vysvět­le­ním pří­čin holo­kaustu. Ty jsou pocho­pi­telně mno­hem slo­ži­tější, a to jak z historického, tak i soci­álně-psy­cho­lo­gic­kého hle­diska. Jejich pocho­pení při­tom může zásad­ním způ­so­bem při­spět k pre­venci geno­cid­ního jed­nání v budoucnu.

Dal­ším důsled­kem je dlou­ho­dobé sni­žo­vání významu obětí tzv. holo­kaustu kul­kou – genocidní poli­tiky Německa během invaze do Sovět­ského svazu, která začala více než půl roku před schůzkou ve Wann­see. Není jistě náhodné, že v sou­čas­ném obecném pově­domí západ­ního světa jsou za místa vraž­dění Židů pova­žo­vány vyhlazo­vací tábory Osvě­tim, Majda­nek a Tre­blinka. Stovky míst masa­krů na území Ukra­jiny, Bělo­ruska a pobalt­ských zemí, kde zahy­nuly až dva mili­ony Židů v nepředsta­vi­tel­ných masa­krech pře­vážně střelnými zbra­němi, buď nejsou známy vůbec, nebo o nich panuje značně zkres­lená představa.

A v nepo­slední řadě může kon­fe­rence ve Wann­see vyvo­lá­vat mylné před­stavy o rozhodovacích mecha­nis­mech třetí říše a zod­po­věd­ných viní­cích holo­kaustu. To vše skrývá značné riziko v sou­čas­ném světě, který je v růz­ných oblas­tech čím dál intenziv­něji ovlivňován dez­in­for­ma­cemi a pseu­do­vě­dec­kými teo­ri­emi.

Příspěvek byl publikován v rubrice Blog, Novinky se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.