V pondělí 9. března, v den připomínky likvidace obětí terezínského rodinného tábora v Osvětimi, bude ve Wieserově domě v Terezíně otevřena nová stálá expozice Centra studií genocid Terezín. Multimediální projekt Zločin beze jména je v českém prostředí ojedinělý tím, že jako celek mapuje zásadní genocidy 20. století a propojuje je s příběhem židovsko-polského právníka Rafaela Lemkina, autora pojmu genocida. Expozice vedle historických faktů a informací pracuje také s emocemi a osobním prožitkem, který má návštěvníky přivést k hlubšímu porozumění tématu.
Expozice přináší novou perspektivu na téma genocidy. Mezinárodní autorský tým vycházel z kritického bádání oboru studií genocid a z moderních trendů výstavnictví. Téma genocidy je prezentováno prostřednictvím vizuálních i zvukových uměleckých instalací, významnou roli hraje i dramatická tvorba. „Genocidu prezentujeme jako univerzální téma a v širokém kontextu dějin 20. století. Návštěvník je prostřednictvím prožitku veden k hlubší reflexi mechanismů genocidního násilí a k porozumění příčinám tohoto zločinu všech zločinů,“ říká Šimon Krbec, ředitel Centra studií genocid Terezín.
Koncepce expozice podporuje vzdělávací cíle a vychází vstříc zejména současné mladé generaci a jejich způsobu vnímání světa. Cílem expozice je posilovat historickou a právní gramotnost, přispívat k prevenci extremismu a podporovat společenskou odolnost vůči dehumanizaci a násilí. Při koncipování expozice autoři čerpali z bohatých zkušeností s předchozími multimediálními projekty Centra studií genocid Terezín. „Důležitým aspektem expozice je empatie s obětmi totalitních a autoritářských režimů kdekoli na Zemi. Sledujeme i komunikační linku, respektive to, jak významnou roli v realizaci děsivých plánů vyvražďování hrály dobové komunikační technologie,“ doplňuje Krbec.
Svým zaměřením na různé případy genocidního násilí je expozice Zločin beze jména jedinečnou i ve světovém měřítku. Poukazuje na důsledky selhání norem mezinárodního práva a apeluje na zodpovědnost jednotlivců i států za životy civilistů ve válečných konfliktech i v dobách míru.
Zločin, který neměl jméno
Název odkazuje na výrok britského premiéra Winstona Churchilla, který během druhé světové války označil systematické vyvražďování civilního obyvatelstva za zločin, pro nějž tehdy neexistovalo právní pojmenování. Právní definici přinesl až v roce 1944 Rafael Lemkin v knize Vláda osy v okupované Evropě, jejíž první vydání je jedním z artefaktů expozice. O čtyři roky později byla díky jeho snaze na půdě OSN přijata Úmluva o zabránění a trestání zločinu genocidy.
Když historie nutí přemýšlet
Expozice se nachází v osmi místnostech Wieserova domu v Hlavní pevnosti Terezín a propojuje historický výklad s audiovizuálními a uměleckými prvky. „Nejde nám jen o předávání faktů. Důležitý je prožitek a emoce. Koncepce výstavy má návštěvníka vést k otázce, jak by se v podobné situaci zachoval on sám,“ doplňuje Šimon Krbec.
Expozice se věnuje genocidě Hererů a Namů, genocidě Arménů, Řeků a Asyřanů, stalinskému hladomoru na Ukrajině, holocaustu Židů a Romů i genocidám v Kambodži, Rwandě a v bývalé Jugoslávii. Současně vysvětluje mechanismy, které vedou ke vzniku masového násilí, a ukazuje, jakou roli hraje mezinárodní právo při jeho prevenci.
Na výtvarném a scénografickém zpracování se podílel držitel Ceny Jindřicha Chalupeckého Michal Pěchouček. „Nechtěl jsem vytvořit jen informační výstavu. Zajímala mě zkušenost volby. Otázka nemá znít, jak se to mohlo stát, ale co bych udělal já. Genocida nezačíná vražděním. Začíná slovníkem. A ten je aktuální i dnes,“ říká Michal Pěchouček.
Součástí expozice je velkoformátová fotografie Sobibor z roku 2009 od Antonína Kratochvíla, která zachycuje prostor bývalého vyhlazovacího tábora. „V tom místě to všechno pořád cítíte. Přítomnost obětí. Říká nám, že oni jsou tu pořád s námi,“ uvedl fotograf ke svému snímku.
Na projektu se podíleli také umělec Roman Štětina a herci Veronika Soumarová a Aleš Bílík, kteří ve videoprojekcích ztvárňují historické postavy.
Místo pro vzdělávání i veřejnou diskusi
Stálá expozice vznikla jako součást dlouhodobých aktivit Centra studií genocid Terezín, které se tématu prevence genocidního násilí věnuje také prostřednictvím vzdělávacího projektu Vlak Lemkin. Expozice je přístupná ve třech jazykových verzích (češtině, angličtině a němčině).
Autorem koncepce a libreta expozice je Šimon Krbec, dramaturgem Pavel Chalupa. Hlavními odbornými garanty expozice jsou Hayk Demoyan, historik arménské genocidy, badatel oboru studií genocid a autor stálé expozice k arménské genocidě v Muzeu arménské genocidy v Jerevanu, a profesor Miroslav Mareš, politolog Masarykovy univerzity v Brně a přední český expert na problematiku extremismu a politického násilí.
Rekonstrukce Wieserova domu byla v letech 2016-2022 podpořena z prostředků Evropského fondu pro regionální rozvoj a Ústeckého kraje. Spolupořadatelem otevření stálé expozice a dlouhodobým partnerem projektu Centra studií genocid Terezín je Město Terezín. Stálá expozice Zločin beze jména byla realizován v rámci projektu Centrum studií genocid Terezín 2025 za finanční podpory Úřadu vlády České republiky z programu Podpora paměťových agend. Výstupy projektu nereprezentují názor Úřadu vlády České republiky a Úřad vlády České republiky neodpovídá za použití informací, jež jsou obsahem těchto výstupů.
Informace o výstavě:
Wieserův dům, Pražská 25, 411 55 Terezín
Otevřeno pátek-neděle od 11:00 do 16:00
Informace o aktuální otevírací době naleznete ZDE.
Více informací a aktuality nabídnou stránky www.studiagenocid.cz
