Noc z 8. na 9. března 1944 je zapsána jako jeden z nejsmutnějších okamžiků československých dějin. Před 72 lety se bez sebemenších problémů Němcům v Osvětimi podařilo zavraždit 3791 (podle některých zdrojů 3792) mužů, žen a dětí z tzv. terezínského rodinného tábora, převážně československých Židů. Byla to největší hromadná vražda československých občanů v průběhu druhé světové války.
Tzv. terezínský rodinný tábor byl v nacistickém vyhlazovacím táboře Osvětim-Březinka zřízen v září 1943 pro vězně deportované z Terezína. (Více o tématu ZDE.)
K noci z 8. na 9. března 1944 se váže několik symbolických příběhů, z nichž asi nejznámější je svědectví Filipa Müllera a dalších přeživších vězňů o zpěvu československé státní hymny a židovské písně Hatikva (dnes hymna Státu Izrael) v prostorách krematoria:
„Najednou kdosi pozvedl hlas ke zpěvu, jenž byl stále silnější, až se nakonec slil v mohutný chór. Lidé začali zpívat československou národní hymnu. Potom zazněla židovská píseň ,Hatikva‘. Ani během zpěvu esesáci nepřestávali lidi hrubě a brutálně bít. Jedinou útěchou na kraji propasti byla pro ty lidi společná smrt, kterou jim jaksi dovolili. Československou národní hymnou se rozloučili s krátkou, ale skvělou minulostí, která jim umožnila po 20 let žít jako uznávaná a plnoprávná menšina v demokratickém státě.“
Je nepochopitelné, proč největší hromadná vražda československých občanů nepatří mezi významné dny České republiky. V symbolické rovině si totiž v noci z 8. na 9. března nepřipomínáme pouze tragickou a krutou smrt více tří a půl tisíc československých občanů, ale i definitivní zánik meziválečné československé demokracie.
Ztráta svobody je součástí české identity přinejmenším ve stejné míře jako její vítězství: 16. leden je dnem památky Jana Palacha, 10. červen připomínkou vyhlazení obce Lidice, 27. červen – datum popravy Milady Horákové – dnem památky obětí komunistického režimu a 6. červenec (jako státní svátek) dnem upálení mistra Jana Husa.
Jinými slovy, mučedníci jsou v panteonu českého občanského náboženství naroveň hrdinům. Proč tedy chybějí ti z března roku 1944?
Jistě najdeme v českých i československých dějinách celou řadu dalších mučedníků, „církevních“ i „světských“. Ovšem čas, místo, charakter i celková symbolika události činí noc z 8. na 9. března 1944 svým způsobem výjimečnou.
Prozatím si událost alespoň můžeme připomínat v paměťových aktivitách, jako byl například unikátní Koncert pro 3792 terezínských hvězd v Rudolfinu v roce 2014. Koncert byl v připomínce svědectví Filipa Müllera zakončen zpěvem české, slovenské a izraelské státní hymny (v záznamu České televize v čase 80:50).
Šimon Krbec
(Citace Filipa Müllera převzata z knihy E. Friedlera, B. Siebertové a A. Kiliana Svědkové z továrny na smrt.)
