Expozice

Stálá expozice Centra studií genocid Terezín:

ZLOČIN BEZE JMÉNA

Od března 2026 je ve Wieserově domě v Terezíně otevřena nová stálá expozice Centra studií genocid Terezín. Multimediální projekt Zločin beze jména je v českém prostředí ojedinělý tím, že jako celek mapuje zásadní genocidy 20. století a propojuje je s příběhem polsko-židovského právníka Rafaela Lemkina, autora pojmu genocida.

Expozice se nachází v osmi místnostech Wieserova domu v Hlavní pevnosti Terezín a je založena  na kombinaci historického výkladu s audiovizuálními a uměleckými prvky. Mezinárodní autorský tým vycházel z kritického bádání oboru studií genocid a z moderních trendů výstavnictví. Téma genocidy je prezentováno prostřednictvím vizuálních i zvukových uměleckých instalací, významnou roli hraje i dramatická tvorba.

Název expozice odkazuje na výrok britského premiéra Winstona Churchilla, který během druhé světové války označil systematické vyvražďování civilního obyvatelstva za zločin, pro nějž tehdy neexistovalo právní pojmenování. Originální Churchillova slova z rozhlasového projevu z roku 1941 zní v úvodní místnosti expozice z dobového rozhlasového přijímače a připomínají tak, že to byly právě hrůzy druhé světové války, které vyvolaly potřebu nové právní definice masového násilí.

Tu přinesl v roce 1944 Rafael Lemkin, právník polsko-židovského původu, který se před holocaustem zachránil útěkem do Spojených států amerických. Nový právní koncept genocidy představil v knize Vláda osy v okupované Evropě, jejíž první vydání je jedním z artefaktů expozice. Lemkin o čtyři roky později prosadil pojem genocida do mezinárodního práva a vytvořil podmínky pro systematické zkoumání genocidního jednání v dějinách lidstva. Výsledky bádání a srovnávacího výzkumu expozice Zločin beze jména ukazuje v samostatné části zaměřené na obecné mechanismy genocidního násilí a téma zamlčování a popírání zločinů, které symbolizuje umělecká instalace „Zeď knih“ Michala Pěchoučka, držitele Ceny Jindřicha Chalupeckého.

Expozice Zločin beze jména postupně představuje nejvýznamnější případy genocid 20. století:

  • koloniální genocidu Hererů a Namů z počátku 20. století,
  • genocidu Arménů, Řeků a Asyřanů během první světové války,
  • genocidu Židů, Romů, Sintů a dalších skupin obyvatel spáchanou nacistickým režimem,
  • stalinský hladomor na Ukrajině a
  • genocidy druhé poloviny 20. století v Kambodži, ve Rwandě a v Bosně a Hercegovině.

Ke každé tragické epizodě moderních dějiny jsou návštěvníkům k dispozici informace o kontextu, příčinách, průběhu a důsledcích jednotlivých případů. Návštěvníci tak mohou porovnat, v čem se případy opakují, ale též v čem jsou specifické. Expozice zahrnuje řadu uměleckých a scénografických instalací, které míří na emoce návštěvníků. Jedná se například o instalaci „transportních balíků“, jejímž autorem je Michal Pěchouček, velkoformátovou fotografii Antonína Kratochvíla „Sobibor“ z roku 2009, zobrazující deportační kolej v bývalém vyhlazovacím táboře v Sobiboru, nebo audio instalaci Romana Štětiny tematizující byrokratický a průmyslový charakter genocidy.   

Důležitou součástí expozice je i dramatická tvorba. V expozici Zločin beze jména vystupují dvě dramatické postavy: Rafael Lemkin v podání Aleše Bílíka a Aurora Mardiganian, kterou ztvárnila Veronika Soumarová. Příběh Aurory Mardiganian, přeživší arménské genocidy, podle jejíž vzpomínek byl natočen vůbec první film o genocidním násilí v dějinách kinematografie, se odehrává v kulisách dobového kina. 

Expozice také pracuje s přírodními materiály, ať už je to černozem v instalaci k tématu hladomoru na Ukrajině nebo písek, v němž je symbolicky zasazen suchý, odumřelý strom. Ten doplňuje závěrečnou prezentaci filmových a reportážních záběrů genocid druhé poloviny 20. století.

Cílem Stálé expozice je přispět ke všeobecnému porozumění významu mezinárodního práva a potřeby prevence genocidního násilí kdekoli na Zemi. Tvorba Stálé expozice byla v roce 2025 podpořena Úřadem vlády ČR z dotačního programu Podpora paměťových agend pro rok 2025 a na její realizaci se podíleli přední čeští umělci a zahraniční odborníci. Projekt Centra studií genocid Terezín je realizován za dlouhodobé podpory Města Terezín. Stálá expozice byla otevřena 9. března 2026 v rámci připomínky likvidace terezínského rodinného tábora v Osvětimi-Březince.

Místo konání: Wieserův dům, Pražská 25, Terezín

Otevírací doba ZDE.

Fotokredit: Centrum studií genocid Terezín, Tomáš Železný

Dočasné výstavy:

ANTONÍN KRATOCHVÍL: BEZPRÁVÍ

Od 9. prosince 2025 do 9. prosince 2026

Unikátní soubor 40 fotografií z mnohaleté tvorby světoznámého fotografa Antonína Kratochvíla dokumentuje případy porušování lidských práv včetně válečných zločinů a zločinu genocidy ve 20. a 21. století v různých částech světa. Výstava je také dokladem mimořádných uměleckých schopností a odvahy autora fotografií. Návštěvníci Centra studií genocid Terezín zároveň mohou zhlédnout doprovodná videa a krátké filmy k tvorbě a osobnosti Antonína Kratochvíla.

Výstava vznikla za podpory Úřadu vlády České republiky (program Podpora paměťových agend pro rok 2025).

Místo konání: Wieserův dům, Pražská 25, Terezín

Otevírací doba ZDE.