Výstava „Holocaust: vyhlazení, osvobození, záchrana“

22. června 1941 nacistické Německo napadlo Sovětský svaz. Jedna z největších válečných operací všech dob znamenala zásadní zlom v průběhu druhé světové války. Nacisté a jejich kolaboranti zahájili bezprostředně po okupaci Běloruska, Pobaltí, Ukrajiny a Ruska vyvražďování Židů, včetně žen, dětí a starších obyvatel. Nejméně 2 700 000 z nich bylo zastřeleno, upáleno, pohřbeno zaživa, utopeno v řekách a bažinách nebo pověšeno. Během tzv. východního tažení tak byla masově vyvražděna téměř polovina z celkového počtu obětí holocaustu.

Centrum studií genocid Terezín v roce 2018 uvedlo v Dělostřeleckých kasárnách výstavu „Holocaust: vyhlazení, osvobození, záchrana“ věnovanou této nepříliš známé kapitole dějin genocidy Židů během druhé světové války. Výstava Ruského centra pro vzdělávání a výzkum holocaustu byla vytvořena na základě materiálů, které pocházejí zejména z ruských bezpečnostních a státních archivů. Unikátní fotografie, dokumenty a kresby o událostech holocaustu na území bývalého Sovětského svazu připomínají např. masakr v rokli Babi Jar na předměstí Kyjeva, kde nacisté v roce 1941 povraždili bezmála 35 000 židovských obyvatel, ale i další místa masového násilí, která jsou dnes – na rozdíl od táborů v Osvětimi, Buchenwaldu či Dachau – prakticky zapomenuta. Výstava, jejímž autorem je ruský historik holocaustu Ilya Altman, prezentuje též unikátní materiály s tématikou záchrany evropských Židů během postupu Rudé armády. Výstava se věnuje osvobození Osvětimi a dalších nacistických vyhlazovacích táborů včetně působení sovětských lékařů, kteří zachránili tisíce vězňů osvobozených koncentračních táborů a ghett v Evropě.

Díky podpoře společnosti ČEPRO máte nyní možnost si výstavu „Holocaust: vyhlazení, osvobození, záchrana“, jejíž vernisáž v Terezíně se uskutečnila symbolicky 22. června 2018, prohlédnout v komentovaném videu.

 

Rubriky: Dokumenty | Štítky: , , , | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Výstava „Holocaust: vyhlazení, osvobození, záchrana“

Debata k Mezinárodnímu dni důstojnosti obětí zločinu genocidy

9. prosinec je Mezinárodním dnem důstojnosti obětí zločinu genocidy. Cesta k uznání genocidy jako právního a vědeckého pojmu nebyla jednoduchá. Začala u právníka polsko-židovského původu, který v roce 1921 nepochopil, jak může být vražda jednoho člověka víc než vražda milionů. Rafael Lemkin (1900-1959) pak celý svůj život obětoval snaze zločin genocidy zařadit do mezinárodního práva. Úmluvu o zabránění a trestání zločinu genocidy nakonec Organizace spojených národů přijala až po druhé světové válce 9. prosince 1948.

Úmluva o zabránění a trestání zločinu genocidy je vůbec první mezinárodní lidskoprávní úmluvou a byla výsledkem celoživotního díla Rafaela Lemkina. Jeho hlavní dílo, Vláda sil Osy v okupované Evropě vyšlo v roce 1944 ve Spojených státech amerických a je považováno za jedno z prvních průkopnických děl systematického studia genocidního násilí. V knize Lemkin představil právní a vědeckou koncepci nového pojmu genocida (novotvar z řeckého genos – kmen a latinského caedere – zabíjet).

 

U příležitosti 72 výročí přijetí Úmluvy o zabránění a trestání zločinu genocidy se dnes uskutečnila on-line debata k tématu prevence genocid. Miroslav Mareš, profesor politologie z brněnské Masarykovy univerzity, Marek Jandák, historik z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, Jana Hradilková, spoluzakladatelka spolku Berkat, Martin Weiser, novinář a politolog a Šimon Krbec, výkonný ředitel Centra studií genocid Terezín spolu diskutovali o otázkách zdrojů právní koncepce pojmu genocidy, vymahatelnosti mezinárodní úmluvy a prevence genocidního násilí.

 

Rubriky: Dokumenty, Média | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Debata k Mezinárodnímu dni důstojnosti obětí zločinu genocidy