Před 106 lety začala genocida Arménů. I dnes je existence nezávislé Arménie ohrožena

V noci z 23. na 24. dubna 1915 byli zatčeni nejvýznamnější představitelé Arménů žijících na území Osmanské říše. Od této chvíle začal mladoturecký režim uskutečňovat plán systematické likvidace arménské populace a její kultury. Během první světové války, v níž Osmanská říše bojovala po boku Německa a Rakouska-Uherska, bylo masově vyvražděno přibližně 1,5 milionu arménských mužů, žen a dětí. Genocida Arménů byla vyvrcholením nenávistné politiky Osmanské říše vůči křesťanským menšinám – kromě Arménů byli terčem perzekucí a masového násilí i Řekové a Asyřané.

Po skončení první světové války byli v soudních procesech v nepřítomnosti odsouzeni všichni hlavní strůjci masového vraždění Arménů a dalších křesťanských menšin. Po vzniku moderní Turecké republiky (1923) byly tyto soudní procesy anulovány a Turecko nastoupilo cestu popírání vyhlazení Arménů.

Události let 1915-1918 a osud arménského národa inspiroval v meziválečném období polského právníka Rafaela Lemkina k vytvoření a definici pojmu genocida (z řeckého genos – kmen, národ – a latinského caedere – zabíjet). Tento právní termín vstoupil do mezinárodního práva prostřednictvím Úmluvy o zabránění a trestání zločinu genocidy, vůbec první lidskoprávní úmluvy přijaté Valným shromážděním OSN 9. prosince 1948.

Turecko jako nástupnický stát Osmanské říše navzdory všem těmto skutečnostem dodnes zločin genocidy systematicky popírá. K popíračským státům patří i nejbližší spojenec Turecka Ázerbájdžán, který v současné době proti Arménii vede nenávistnou kampaň, která vyvrcholila prohlášením prezidenta Ilhama Alijeva o obsazení jižní části Arménské republiky.

V reakci na přetrvávající snahy Turecka události let 1915-1918 popřít a zpochybnit se od konce devadesátých let minulého století řada států rozhodla oficiálně uznat vraždění Arménů za genocidu. Mezi tyto státy patří i bývalí spojenci Osmanské říše v první světové válce – Německo a Rakousko.

V roce 2017 vraždění Arménů jako genocidu odsoudila i Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, a to v rámci deklarace proti genocidnímu násilí, která odsoudila „zločiny proti lidskosti prováděné nacisty v letech druhé světové války na židovském, romském a slovanském obyvatelstvu na ovládnutých územích, genocidu Arménů a dalších národnostních a náboženských menšin na území Osmanské říše v období první světové války, jakož i další genocidní násilí kdekoliv na Zemi,“ a vyzvala mezinárodní společenství „k účinné prevenci porušování lidských a občanských práv ve světě a k řešení sporů mírovými prostředky.“

Letos se k otázce arménské genocidy očekává vyjádření prezidenta USA Joe Bidena.

Výzkumné centrum archeologie zla, o.p.s. se arménské genocidě věnuje od počátku své činnosti v roce 2012. Zahajovací konference oboru studií genocid v ČR Mountains of Moses odkazovala k jedné z událostí odporu během genocidy Arménů – vzpouře na Mojžíšově hoře, na jejíž motivy napsal Franz Werfel svůj slavný román Čtyřicet dnů. V roce 2013 se v rámci projektu Vlaku Lustig v ČR a na Slovensku uskutečnil vzdělávací program k dochovanému torzu vůbec prvního hraného filmu o genocidním násilí Auction of Souls o osudech arménské dívky Aurory Mardiganian během genocidy Arménů.

V roce 2015 se Centrum podílelo na řadě aktivit k 100. připomenutí zahájení  genocidy Arménů a téma bylo jednou z případových studií prvního vysokoškolského kurzu oboru studií genocid v ČR. Aktivity Výzkumného centra archeologie zla byly od roku 2012 systematicky napadány velvyslanectvím Turecka v ČR se snahou poškodit organizaci na úrovni státních orgánů, vedení univerzit i českých mediálních společností.  

V rámci projektu Centra studií genocid Terezín, který Výzkumné centrum archeologie zla realizuje od roku 2017, jsou události let 1915-1918 pevnou součástí vzdělávacích, výstavních i kulturních akcí. Genocida Arménů je prezentována jak v širším kontextu vzniku pojmu genocidy a základních teoretických koncepcí, tak i dějin první světové války. Ve spolupráci s Muzeem arménské genocidy v Jerevanu bylo v Terezíně uvedeno několik tematických výstav („Trest za zločin beze jména,“ „Genocida Arménů na titulních stranách světové tisku“) a kulturně-vzdělávacích programů.

„Vzdělávací a osvětová činnost je jediným účinným prostředkem v boji proti popírání genocid. Uchování historické skutečnosti a pravdy dosáhneme tím, že budeme o tom, co se stalo před více než 100 lety na území Osmanské říše, učit veřejnost a mladou generaci,“ říká k aktivitám Centra studií genocid Terezín jeho výkonný ředitel Šimon Krbec.

V loňském roce Centrum studií genocid Terezín zdigitalizovalo několik svých výstav, mezi nimi i výstavu „Genocida Arménů: titulní strany světového tisku“ věnovanou historické roli zahraničních médií při šíření informací o zločinech páchaných Osmanskou říší na křesťanských obyvatelích. Výstava, jejímž autorem je jeden z předních badatelů v oboru studií genocid a bývalý ředitel Muzea arménské genocidy v Jerevanu Hayk Demoyan, je unikátní kolekcí titulních stran dobového tisku přelomu 19. a 20. století. Výstava byla uvedena v Centru studií genocid Terezín 11. 11. 2018 – symbolicky v den 100. výročí ukončení první světové války.

 

Rubriky: Aktivity, Novinky, VIDEA | Štítky: , , , , , , , , , | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Před 106 lety začala genocida Arménů. I dnes je existence nezávislé Arménie ohrožena

BLOG: Fotbaloví rasisti a pokrytci

Potrestat exemplárně slávistu Ondřeje Kúdelu za údajnou rasistickou urážku, a přitom pořádat fotbalové Euro v Ázerbájdžánu, proslulém porušováním lidských práv a perzekucí politických oponentů? Jak to jde dohromady?

Autor textu: Šimon Krbec

Text vyšel 17. dubna 2021 v deníku Mladá fronta DNES

Případ Kúdela dospěl k prvnímu průběžnému rozuzlení. Kauzu, která dalece přesáhla fotbalové prostředí, prozatím ukončil verdikt Kontrolní, etické a disciplinární komise UEFA k incidentům během zápasu Evropské ligy mezi týmy Glasgow Rangers a Slavia Praha. K prokázání rasismu Ondřeje Kúdely vůči Glenu Kamarovi ještě chybí „detail“: zveřejnit ony „zdrcující důkazy“, o kterých několikrát hovořil v ostrých mediálních vyjádřeních Kamarův advokát Aamer Anwar. Pokud takové důkazy neexistují, jak doteď tvrdilo vedení Slavie Praha, potom by pro Kúdelu nemělo být složité se proti desetizápasové suspendaci odvolat a očistit své jméno.

Aktuální výše trestu je pochopitelně pro českého reprezentanta krutá, protože přichází o možnost zahrát si na vrcholné fotbalové akci letošního roku, mistrovství Evropy, pořádané asociací UEFA. Pro českého stopera navíc nebude rozhodování o případném odvolání jednoduché, již s ohledem na další mediální vyjádření advokáta Anwara, který pro Kúdelu požaduje distanc na jeden rok, ba dokonce i skotské vězení. Potvrdila se tak stará pravda, že sportovní zápasy se nevyhrávají jen na hřišti, ale i v zákulisní diplomacii, sdělovacích prostředcích a dnes i na sociálních sítích.

Je určitě pozitivní, že UEFA k problému rasismu a nenávistných projevů přistupuje vážně a rozhodně. Dokonce i ony markantní rozdíly v sazbách za přestupky ze zápasu v Glasgow, nad kterými se pohoršují čeští novináři i politici včetně kanceláře českého prezidenta, dávají svým způsobem smysl: násilí začíná ve slovech a odstranění předsudků a nenávisti je cesta, jak eliminovat fyzickou konfrontaci. Zda toho UEFA dosáhne způsobem, jaký předvádí v kauze Kúdela, je věc jiná. Důvěřujme však nestrannosti a profesionalitě vyšetřovatelů a zejména oněm „zdrcujícím důkazům“ Aamera Anwara.

Pro pochopení pozadí nejrůznějších reakcí na inkriminovaný incident ze zápasu ve Skotsku je užitečné sledovat vyjádření Thierry Henryho a dalších bývalých či současných ostrovních fotbalistů, kteří kritizují nekončící verbálních útoky a šikanu na sociálních sítích. To je však globální problém sám o sobě. I Henry v nedávném rozhovoru pro The Sun uznal, že obětmi diskriminace nejsou pouze lidé tmavé pleti a také ne pouze fotbalisté. Prokázání či určení rasistického podtextu či dokonce motivu bývá u verbálních útoků vždy poměrně složité. Stejně tak je v celé historii lidstva obtížné přesně definovat, co je a co již není rasismus. Spíše to vypadá, že ostrovní fotbalisté mezi rasovým a „nerasovým“ podtextem příliš nerozlišují. Zkrátka mají současného světa, kdy miliardy lidí každou vteřinu veřejně vyjadřují svůj osobní názor často nevybíravým a urážlivým způsobem, plné zuby.

Nad Kúdelou však nevynesli rozsudek Thierry Henry, Gareth Bale či Gareth Southgate, ale evropská fotbalová asociace UEFA. Instituce, která pod vedením prezidenta Aleksandra Čeferina vyhlásila tvrdý boj diskriminaci se snahou být jakýmsi vzorem pro ostatní „světy“ mimo fotbal. To je značně odvážná a ambiciózní politika, zvlášť v odvětví, které je dlouhodobě spojováno s masivní korupcí, neprůkazným financováním, sázkařskými aférami globálního rozsahu a v neposlední řadě agresivitou a násilím mezi fotbalovými příznivci.

Je pravda, že fotbal v historii několikrát prokázal mimořádnou sílu spojovat znepřátelené národy či se vzepřít útlaku a diskriminaci. To však bylo v dobách nebo situacích, kdy v něm v žádném případě nešlo o peníze. Legendární zápas mezi britskými a německými vojáky na frontové linii první světové války či terezínská fotbalová liga, která byla jakýmsi vzdorem židovských vězňů proti rasové genocidní politice nacistického Německa, jsou důležité příběhy z dějin. Pokud se však chce fotbal stát současným vzorem tolerance a úcty k člověku, bude muset urazit ještě velký kus cesty.

Vyhnout se Baku obloukem

Vzletná slova prezidenta UEFA Čeferina a dalších činovníků totiž vyznívají až tragikomicky v porovnání s tím, co tato instituce chystá během letošního mistrovství Evropy, které se bude (zřejmě) konat v několika různých městech Evropy. Asi jen zasvěcení činovníci vědí, proč je mezi pořadatelskými městy i ázerbájdžánské Baku – hlavní město země, která je dlouhodobě kritizována za porušování lidských práv, násilnou perzekuci politických oponentů a rasistickou a nenávistnou rétoriku vůči obyvatelům sousední Arménie. V současné době navíc Ázerbájdžán protiprávně vězní možná až několik set arménských válečných zajatců a civilistů z loňského ozbrojeného konfliktu o Náhorní Karabach. Osud těchto lidí je zcela neznámý a mohou být vystaveni různým formám násilí. Jakákoli jiná instituce, která usiluje o to být „globálním vzorem“ boje proti diskriminaci, by se Ázerbájdžánu buď vyhnula velkým obloukem, nebo by alespoň požadovala propuštění arménských válečných zajatců a civilistů. Místo toho UEFA stále počítá s tím, že se v Baku odehrají tři utkání základní skupiny A a dokonce i jedno čtvrtfinále. Pokud skutečně 12. června „bojovník proti diskriminaci na sociálních sítích“ Gareth Bale vyběhne v dresu Walesu na trávník v Baku, bude to nejen další důkaz o pokryteckém „dvojím metru“ v oblasti lidských práv, ale především pořádný fotbalový trapas.

Rubriky: Blog, Média, Novinky | Štítky: , , , , | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem BLOG: Fotbaloví rasisti a pokrytci