Projev Jeho Excelence Tigrana Seiraniana, velvyslance Arménské republiky v České republice, na zahájení 1. mezinárodní konference o studiu genocidy v České republice „Mountains of Moses 2012“, 18. června 2012 v Divadle Viola v Praze:
Vaše excelence,
Dámy a pánové,
Rád bych poděkoval Výzkumnému centru archeologie zla a jeho vedení za to, že zorganizovalo 1. mezinárodní konferenci o studiu genocidy v České republice v rámci festivalu DEVĚT BRAN a za to, že mi dali příležitost, abych k vám promluvil na slavnostním zahájení.
Je velmi symbolické, že se tato konference koná právě v Praze, kde se autor knihy o Musa Dagh, která vyšla česky pod titulem Čtyřicet dní, vynikající rakouský autor a romanopisec židovského původu Franz Werfel narodil, prožil dětství a jinošské roky, a začal svou spisovatelskou dráhu. Arménská komunita v České republice si váží všech míst v Praze, která ho připomínají.
Každý rok 24. dubna, kdy Arméni roztroušení po celém světě a společnosti civilizovaného světa vzpomínají na památku obětí arménské genocidy, kladou představitelé arménské diaspory květiny k domu, v němž se narodil, a k dalším, kde později žil.
Před devadesáti sedmi lety se v Osmanském Turecku odehrála státem naplánovaná a státem provedená arménská genocida. Jeden a půl milionu lidí bylo chladnokrevně povražděno. Pro ty, kdo genocidu přežili, pro jejich potomky a pro všechny Armény je dnes genocida nejen realitou minulosti, ale také nedílnou součástí naší současnosti a našeho osudu.
Plán na likvidaci Arménů realizovala státní mašinérie Osmanské říše prostřednictvím všech svých struktur, které jednaly podle přesně daných instrukcí. Z 24. dubna se stal rozdělující mezník: tisíciletá cesta arménského národa byla zastavena a rozdělena vedví; před tímto mezníkem a po něm.
Půldruhého milionu obětí, celý národ vypuzený z vlasti, zničená stará kultura – to byl výsledek manické posedlosti a ideologie, jejímž cílem bylo vyhladit Armény a která se změnila ve státní politiku. Očekávalo se, že střepiny arménského národa, kterým se podařilo před genocidou zázračně uniknout, nebudou schopny vzpamatovat se z této rány, že zmizí ve vírech pěti kontinentů, že ztratí národní identitu a svou schopnost být politickým faktorem. Ale my, jako národ i jako stát, jsme se dokázali znovu objevit na mezinárodní aréně, abychom prohlásili, že pokračujeme ve své věčné pouti a že jsme rozhodnuti nedovolit, aby byl podobný zločin ještě někdy znovu spáchán.
Jsme vděčni všem v mnoha zemích světa, včetně České republiky, ale také Turecka, kdo si uvědomují význam prevence zločinů proti lidskosti a kdo stojí v tomto zápase na naší straně. Tento proces je nezadržitelný a nemá alternativu. V současné době probíhá v izraelském parlamentu debata o uznání arménské genocidy.
Trpké lekce z arménské genocidy nejsou jen vzpomínkami v rámci světových dějin: umocnily je hrůzy holokaustu, řecké a asyrské genocidy, nankingského masakru, známého také jako znásilnění Nankingu, genocid ve Rwandě, Darfuru a mnoha dalších tragédií. Popírání genocidy a zapomnění naneštěstí v našem světě stále ještě existují. Politický oportunismus a krátkozraké dobové ohledy často převládají nad nutností činit a realizovat zdravá a rozumná rozhodnutí.
Je pravda, že k arménské genocidě z chronologické perspektivy došlo několik desítek let předtím, než OSN přijala Úmluvu o zabránění a trestání zločinu genocidia; ale právě mezinárodní právní a etické dopady této genocidy se staly základem pro přípravu a schválení uvedené Úmluvy.
Polský právník židovského původu Rafael Lemkin o tom řekl: „Až do teď mohla každá vláda zacházet se svými občany, jak se jí zlíbilo. Milióny a statisíce Muslimů a Židů, Arménů a Slovanů, Řeků a Rusů, snědých Afričanů a světlých Poláků, zahynuly díky tomuto zločinu. Svět teď dospívá k rozhodnutí, že genocida je zločin, který spadá pod mezinárodní právo, a že k tomu, aby se mohlo předejít tomuto „zločinu všech zločinů“, musejí členské státy úmluvu podepsat.
Dnes, častěji než kdy předtím, je slyšet v Turecku rozumné hlasy. Velmi si vážíme tureckých intelektuálů, stejně jako mnoha poctivých lidí na celém světě, kteří vyslovili svůj názor ve jménu spravedlnosti.
Ale turecká oficální politika pokračuje v cestě popírání genocidy, a politika popírání je přímým pokračováním arménské genocidy. Jakýkoli pokus smazat stopy zločinu je novým zločinem.
Dámy a pánové,
jedním z cílů této konference je analyzovat historické události, revolty, odboje a záchrany obětí genocid. Pokud jde o hrdinný odpor na Musa Dagh, obranu a záchranu malé komunity Arménů, kteří žili v hornaté oblasti Hatayské provincie někdejší Osmanské říše, přenechám téma profesoru Vahramu Shemmassianovi z Kalifornské státní university, který je důkladně probádal a je nejlepším odborníkem na tuto problematiku.
Jako skvělý příklad pomoci musím rovněž zmínit úsilí Fridtjofa Nansena, norského cestovatele, vědce, diplomata, humanitárního pracovníka a laureáta Nobelovy ceny za mír. Díky jeho činnosti a zaujatému úsilí tisíce Arménů unikly před genocidou a přežili.
Tady bych měl skončit a popřát Konferenci co největší úspěch.
Děkuji.
