Autor textu: Šimon Krbec, ředitel Centra studií genocid Terezín
Rafael Lemkin svůj život zasvětil jedinému cíli – uvedení genocidy do mezinárodního práva. Narodil se v roce 1900 v carském Rusku ve městě Bezwodne na území dnešního Běloruska. Prvních deset let prožil ve vesnici Ozerisko na statku, který měli jeho židovští rodiče ilegálně pronajatý od ruského majitele. Lemkin byl vychován v židovské víře a díky své matce získal mimořádný vztah nejen ke klasické a historické literatuře, ale i k poezii. Ve svých pamětech vydaných v knize Totally Unofficial Lemkin vzpomíná: „Pamatuji si, že obsah písní ve mne vytvořil obraz světa, ve kterém je mnoho zla a nespravedlnosti. Nevinní a chudí trpí. Často jsou chladnokrevně vražděni. Lidé se klaní falešným bohům, bohům chamtivosti a moci.“
Mučírny nevinných
Už jako dítě Lemkin četl román polského spisovatele Henryka Sienkiewicze Quo vadis o perzekuci křesťanů v Římské říši i historické knihy o zničení Kartága či o mongolské invazi do Evropy. V dětství a mládí byl konfrontován i s antisemitismem tehdejší doby, pogromy a útoky na Židy: „Od římské arény přes francouzské šibenice až k pogromu v Bialystoku vedla linie rudá od krve. Svou dětskou myslí jsem nedokázal definovat dějiny, ale očima jsem je viděl živě a silně jako obrovské mučírny nevinných!“
Pokračování článku zdarma na Reflex.cz ZDE.
