Terezín, 24. července 2023 – Ve čtvrtek 27. července proběhne ve Wieserově domě v Terezíně vernisáž, která připomene tragické události ukrajinského hladomoru v letech 1932–1933. Akce bude zahájena v 15:00 hodin, následovat bude úvodní slovo zástupců velvyslanectví Ukrajiny a Polska, Senátu Parlamentu ČR, Vlády ČR a Středočeského kraje a komentovaná prohlídka výstavy. Návštěvníci budou mít jedinečnou příležitost prohlédnout si nově otevřené výstavní a vzdělávací prostory Centra studií genocid Terezín. Výstava bude k vidění do konce letošního roku.
Výstava s názvem „Holodomor a opětovná genocida“ představuje nejen vzpomínku na tragickou událost, ale také varování a příležitost k diskusi o významu mezinárodního práva a solidarity v kontextu aktuální situace, kdy stále probíhá ruská agrese na Ukrajině.
Za výstavou stojí Národní muzeum Holodomoru-Genocidy v Kyjevě a Muzeum polských dějin ve Varšavě. Výstava podává komplexní přehled o jedné z nejtragičtějších událostí dějin 20. století. Představuje základy ukrajinského národa a kultury, souvislosti vzniku Svazu sovětských socialistických republik (SSSR), identifikaci kulaků jako nepřátelské „třídy“, přípravu genocidy prostřednictvím tzv. kolektivizace, nepodložená obvinění ukrajinských elit, pachatele genocidy v čele s J. V. Stalinem, průběh genocidy, katastrofální následky „politiky hladovění“ pro přibližně 7 milionů ukrajinských mužů, žen a dětí, zamlčování a popírání zločinů ze strany SSSR a následky zločinů až do současné agrese Ruska vůči Ukrajině.
„Holodomor byl spáchán sovětským vedením s úmyslem zničit ukrajinský národ, zmocnit se jeho rozsáhlého přírodního bohatství na úkor milionů hladovějících mužů, žen a dětí a ze zabavené úrody a dalších zemědělských produktů ekonomicky profitovat v rámci zahraničního obchodu. Výsledkem bylo vyvraždění až 7 milionů Ukrajinců,“ říká k výstavě Šimon Krbec, ředitel Centra studií genocid v Terezíně.
Přesný počet obětí Holodomoru zřejmě nebude nikdy znám zejména v důsledku precizního popírání a zakrývání této genocidy ze strany Sovětského svazu, jehož vedení za zločiny spáchané ve 30. letech minulého století nebylo nikdy potrestáno. Výstava sleduje dopady této beztrestnosti až do současné doby. „V kontextu současné agrese na Ukrajině sledujeme mimo jiné obdobnou politiku Ruské federace vyvolat hladomor v mezinárodním měřítku, a to prostřednictvím ničení ukrajinské úrody a bombardování přístavů určených pro vývoz obilí do celého světa,“ doplňuje k aktuálnímu rozměru výstavy Šimon Krbec.
Výstava „Holodomor a opětovná genocida“ je první výstavou Centra studií genocid Terezín v jeho novém působišti – Wieserově domě, který byl jako jeden z mála objektů Hlavní pevnosti Terezín zachráněn před zřícením díky Evropskému fondu regionálního rozvoje.
Ve čtvrtek 27. července od 15:00 proběhne kromě vernisáže výstavy o Holodomoru i představení dalších projektů Centra studií genocid Terezín. „Smyslem expozice a vzdělávacích programů Centra studií genocid Terezín je poskytnout široké veřejnosti odborné znalosti o příčinách a důsledcích genocidního násilí a způsobech, jak novým případům zabránit. K tomu je nezbytné pochopení souvislostí dějin genocidního násilí, perzekucí a zotročování celých národů. V současné době intenzivně pracujeme na nové stálé expozici pro Wieserův dům mapující genocidní násilí v historii lidstva,“ dodává k tématu Šimon Krbec.
Kromě výstavy se návštěvníci seznámí i s nově otevřenými vzdělávacími prostory v historicky významném Wieserově domě. Tato iniciativa přináší nejen příležitost získat nové poznatky o tragických událostech minulosti, ale také nabízí vhled do aktuálního výzkumu a vzdělávání v oblasti genocidy a lidských práv. Otevření výstavy o ukrajinském hladomoru a možnost prohlídky dalších výstav (Trest za zločin beze jména, S.O.S. Terezín, Genocida Arménů na titulních stranách evropského tisku, Fotografie Arnošta Lustiga a další) představuje důležitý krok směrem k uchování památky na historické události a k upevnění respektu k lidským právům.
O Holodomoru
Holodomor (ukrajinské označení pro hladomor let 1932–1933) splňuje znaky genocidy podle Úmluvy OSN o zabránění a trestání zločinu genocidy. Tato tragická událost na Ukrajině byla jedním z inspiračních historických zdrojů autora pojmu genocida Rafaela Lemkina. Hlavním organizátorem a pachatelem genocidy byl generální tajemník Ústředního výboru Všesvazové komunistické strany Josif Stalin. Plněním Stalinových pokynů byli pověřeni jeho nejbližší spolupracovníci v Kremlu a činitelé komunistické strany a bezpečnostních složek na Ukrajině.
Vyhlazování bylo zaměřeno proti ukrajinským zemědělcům, kteří tvořili přibližně 79 % celkové populace Ukrajinské sovětské socialistické republiky, a také proti zemědělcům na území kubáňského okresu Severního Kavkazu a dalším hustě osídleným územím Ruské sovětské federativní socialistické republiky (RSFSR) ukrajinským obyvatelstvem. Ti se ve většině případů provinili tím, že nesouhlasili s komunistickým režimem. Účelově jim tak byly nasazeny tak vysoké kvóty pro výkup obilí, že je nemohli splnit. Na základě toho jim odebrali zásoby dalších potravin. V důsledku toho se Ukrajina začala potýkat s hladomorem a masovou úmrtností na venkově. Byly dokonce zaznamenány případy konzumace lidských těl. O tom, že vyhlazování ukrajinské národnostní skupiny bylo záměrné, svědčí i fakt, že se úřady nepokusily hladovějící zachránit, a dokonce znemožňovaly Ukrajincům evakuaci. Stejný osud pak zasáhl také početnou polskou menšinu.
Fotografie: Hladovějící dítě bez domova v ulicích Charkova, rok 1933. Foto: A. Wienerberger / Sbírky kardinála Teodora Innicera v Diecézním archivu ve Vídni; kopie: Ústřední státní filmový archiv Ukrajiny
