Letos uplynulo 80 let od vůbec prvních transportů polských, rakouských a českých občanů židovského původu v dějinách druhé světové války. Jejich cílem bylo nádraží v Nisku nad Sanem – malém městečku ve východním Polsku, vzdáleném zhruba 100 kilometrů od města Lublin. 18. října 1939 tam nacisté přivezli tisíc židovských mužů z Ostravy.
V dalších dnech pak na místo dorazily vlaky z Katovic a Vídně. Záměrem nacistů bylo přivézt židovské obyvatele do oblasti Lublinska, kde se uvažovalo o vytvoření jakéhosi rezervoáru pro evropské Židy – oblasti, které se v zářijových měsících roku 1939 stala součástí okupovaného území nacistickým Německem.
Deportovaní muži museli u nedaleké vesnice Zářečí (Zarzecze) postavit tábor, kterému nacisté říkali přeškolovací. Tzv. Akci Nisko organizoval sám Adolf Eichmann – jeden z hlavních organizátorů pozdějších deportací židovského obyvatelstva Evropy do vyhlazovacích táborů. Byl to sám Eichmann, který provedl průzkum oblasti kolem řeky San a vybral tuto oblast pro vybudování tábora.
Akce Nisko nakonec nezískala podporu nacistických úřadů a již v průběhu prvních transportů z Ostravy, Katovic a Vídně bylo rozhodnuto o jejím zrušení.
Tábor v Zářečí nicméně existoval až do jara 1940. Některým vězňům se po zrušení tábora podařilo vrátit se do svých domovů. Odtud však byli za krátký čas opět deportováni do ghett a vyhlazovacích táborů. Jiná část vězňů uprchla do Sovětského svazu, jehož hranice se v roce 1940 – před realizací plánu Barbarossa – nacházela jen několik desítek kilometrů na východ.
V Sovětském svazu začaly uprchlým Židům z Niska nové problémy. Část z nich byla za nelegální překročení hranice sovětskými úřady uvězněna. Po propuštění se stali součástí Svobodovy armády a zúčastnili se mimo jiné i bojů na Dukle. Jiným se po útěku podařilo ukrýt u židovských příbuzných na tehdejší „sovětské“ straně Haliče.
To byl i případ Otty Stechera, který z tábora v Zářečí, kde pracoval jako lékař, uprchl ke svým příbuzným do města Lvov (německy Lemberg). V červnu 1941 však Německo napadlo Sovětský svaz a ve Lvově nacisté zřídili tak jako v jiných polských městech ghetto pro židovské obyvatele. Po osudech svého dědečka pátral i David Stecher, současný ředitel Pražského literárního domu. Poslední dopis, který se potomkům Otty Stechera podařilo v archivech dohledat, je z léta roku 1943.
„V tom roce došlo ke konečné likvidaci židovského ghetta ve Lvově, domníváme se, že zahynul tam, ale důkaz o tom nemáme,“ říká David Stecher. Otto se tak nedozvěděl ani to, že jeho žena porodila po jeho odjezdu syna – otce Davida Stechera. Svého syna tak Otto nikdy neviděl, narodil se v květnu 1940. „Babička už se nikdy znovu nevdala, pořád čekala, že se vrátí. Až v roce 1954 ho prohlásili za mrtvého. Kde přesně zahynul, nevíme,“ dodává ke smutnému osudu své rodiny David Stecher.
Akce Nisko byla „pilotním“ pokusem masových deportací židovského obyvatelstva okupované Evropy. Od počátku se jednalo spíše o improvizaci než o promyšlený plán. Blízkost hranice se Sovětským svazem a příprava na východní invazi byly zřejmě hlavními důvody, proč nacisté nakonec zrušili i tábor v Zářečí. V každém případě si Adolf Eichmann bohužel poprvé úspěšně vyzkoušel hromadný přesun židovských obyvatel. Zkušenosti z „Akce Nisko“ poté zúročil v dalších fázích genocidy Židů a dalších skupin obyvatel okupované Evropy.
Zpravodajství České televize a Českého rozhlasu z pietních akcí k 80. výročí prvního transportu v dějinách holocaustu do Niska nad Sanem:
