Pane profesore, od zahájení první moderní genocidy dnes v noci uplyne 100 let. V noci z 23. na 24. dubna 1915 byli zatčeni nejvýznamnější představitelé Arménů žijících na území tehdejší Osmanské říše. Co se dělo v následujících měsících a v čem byly tyto události výjimečné?
V roce 1915 došlo k systematickému vyhlazení arménského obyvatelstva z území osmanského Turecka. Události roku 1915 byly odlišné od obdobných událostí vyvražďování Arménů, které se v Osmanské říši děly již od roku 1890.
Genocida v roce 1915 do politiky vyvražďování přinesla nový rozměr. Masakry byly do té doby vždy lokálního charakteru. V roce 1915 byla cílem celá arménská populace. Uvedu jednoduchý příklad: pokud jsou v rámci vyvražďování z rodiny zabiti jeden, dva lidé, pak se jedná o masakr. V případě genocidy je tomu přesně obráceně: jeden až dva lidé přežijí, ostatní jsou zabiti.
V současné době se objevují teorie, že arménská genocida byla fakticky zahájena již roku 1890 a trvala až do roku 1923. Já s touto teorií nesouhlasím, protože v sobě nese nebezpečí, že genocida bude zahrnuta do kategorie masakrů. Genocida a masakr jsou pojmy, které musíme od sebe odlišovat. Snahou o překonání pojmu genocidy můžete nakonec dospět k závěru, že genocida nebyla genocidou. Termínu genocida by mělo být pro tyto události používáno ve svém nejhlubším a nejvyšším smyslu.
Kdo je za genocidu Arménů zodpovědný?
Genocida Arménů byla výsledkem ideologie mladoturecké strany, která v Osmanské říši s menšími přestávkami vládla od roku 1908 do roku 1918. Podstatou této nacionalistické ideologie, která se formovala od 70. let 19. století, byla přeměna multinárodní Osmanské říše do tureckého národního státu.
V jakém smyslu je za genocidu Arménů zodpovědné současné Turecko?
Turecko je zodpovědné za tyto činy z toho důvodu, že se samo přihlásilo jako nástupce Osmanské říše. Turecko se k událostem roku 1915 nedokázalo patřičně vymezit a dodnes popírá, že šlo o genocidu.
Které státy genocidu Arménů naopak uznaly?
Na tuto otázku je obtížná odpověď. Jsou státy, které uznaly genocidu rozhodnutím svého parlamentu nebo vyjádřením vedoucích politických představitelů těchto států.
Dále zde máme skupinu států, které uznávají genocidu nepřímo prostřednictvím soudních rozhodnutí.
A potom tu máme státy, které genocidu Arménů sice neuznaly, ale uznávají ji některé regionální vlády těchto zemí. Je tedy velmi složité určit počet zemí, které genocidu uznaly. Pokud budeme vycházet ze zemí, které genocidy uznaly rozhodnutím parlamentu, pak je to 22 států.
Celá řada zemí však oficiálně nedeklaruje, že šlo o genocidu, pojem genocidy však používá a zároveň neodmítá, že vyvraždění Arménů během první světové války byla genocida. Česká republika oficiálně nepřijala rozhodnutí, že se jednalo o genocidu, ale nemá problém používat tento pojem ve vztahu k událostem roku 1915.
Důležité je však nediskutovat pouze otázku uznání genocidy, ale soustředit se na otázku jejího popírání. Jediným státem, který genocidu Arménů popírá, je Turecko.
Je popírání genocidy Arménů srovnatelné s popíráním holocaustu? A proč podle Vašeho názoru Turecko genocidu popírá?
Popírání arménské genocidy je jednoznačně srovnatelné s popíráním holocaustu. Otázka příčin tureckého popírání je velmi komplexní. Stručně bych řekl, že hlavním problémem je, že tím, že se Turecko přihlásilo k nástupnictví po Osmanské říši, je genocida roku 1915 součástí moderních dějin Turecka.
Pokud je srovnatelné popírání genocid, jsou srovnatelné i genocidy samotné?
Genocidy jsou srovnatelné, ale nejsou stejné. Mají společné prvky, které se historicky opakují. Ale plánování a zahájení genocid mají jedinečné formy a způsoby provedení. Navazují na historickou, náboženskou a kulturní sebedefinici různých národů.
Důležité je, že nalezení opakovatelných společných prvků mezi různými případy genocid je podmínkou toho, abychom mohli genocidu jako právní pojem použít v mezinárodním právu. Pro definici trestného činu genocidy je nutným předpokladem, aby úmysly pachatelů, provedení genocid, a následky těchto událostí byly historicky srovnatelné.
Proč lidé genocidy páchají?
Genocida není jednání, které obyvatele trestá, jak to například ve starověku provedli Římané v Kartágu. Genocida je nástroj, jak vytvořit novou společnost, případně nový národ. Genocidou pachatelé realizují určitou vizi. Staví se do role oběti, aby naplnili vizi svého národa.
Nacionální socialisté měli svou árijskou a teritoriální vizi. Mladoturci měli před první světovou válkou obdobnou vizi teritoriální expanze až do střední Asie. Na základě této vize chtěli vytvořit národnostně homogenní stát.
Vaše rodina pochází z osmanského Turecka. Jaký byl její osud?
Příběh mé arménské rodiny je hlavním důvodem, proč se celoživotně otázkou genocid zabývám. Není to pouze zkušenost mého otce a mojí matky, kteří jako jediní z mé rodiny genocidu přežili. Nikdy ve svém životě jsem nemohl použít výrazů teta, strýc, bratranec nebo sestřenice, protože jsem byl zbaven veškerého příbuzenstva.
Nicméně osud mé rodiny pro mne nikdy neznamenal, že bych se měl zaměřovat pouze na arménskou genocidu. Události roku 1915 udaly směr mému životu, a proto jsem také v roce 1994 založil Institut pro výzkum genocid při univerzitě v Bochumi.
Autorem rozhovoru je Šimon Krbec
Mihran Dabag se narodil v roce 1944 v Divarbakiru v Turecku. Jeho arménští rodiče jako jediní z rodiny přežili genocidu během první světové války. Obětí genocidy bylo přibližně 1,5 milionu Arménů žijících na území Osmanské říše. Mihran Dabag je profesorem univerzity v Bochumi, kde v roce 1994 založil Institut pro výzkum genocid. Zabývá se srovnávacím studiem genocidy a její strukturální analýzou.
V březnu tohoto roku přednášel na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze v rámci diskusního fóra Zločin genocidia – právní a politické aspekty, které pořádalo Evropské sdružení studentů práva ELSA Praha ve spolupráci s Výzkumným centrem archeologie zla.
