Slovenská vlaková nádraží hostil od 20. do 27. srpna úspěšný divadelní projekt Vlak Lustig aneb Vlak naděje, který na nádražích v Žilině, Popradu, Prešově, Košicích, Banské Bystrici a Bratislavě představil kulturní a vzdělávací program. Vlak Lustig na Slovensku představil nejen nevšední divadelní zážitek, ale i vážně míněné varování před etnickou nenávistí a plíživým rasismem.
Divadelní představení Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou a doprovodný kulturní a vzdělávací program celkově shlédlo na Slovensku přes 1200 diváků. „Účastí, pozorností i přístupem slovenských diváků jsme velmi mile překvapeni. Stejně tak chceme velmi poděkovat Nadácii SPP za podporu a slovenským drážním společnostem za perfektní organizaci,“ říká k slovenské cestě ředitel festivalu Devět bran a autor projektu Vlaku Lustig Pavel Chalupa. Ta se projevila zejména při posledním představení Kateřiny Horovitzové v Bratislavě, které se kvůli náhlé průtrži mračen málem neodehrálo. Díky flexibilnímu přístupu především ŽSR byla souprava vlaku Lustig urychleně přemístěna na první hlavní kolej bratislavského hlavního nádraží.
Přesun s sebou přinesl značné komplikace, včetně otáčení soupravy vlaku, odklonění některých spojů na jiná nástupiště a změny v hlášeních o příjezdech a odjezdech vlaků. „Něco takového se nám v dvouleté historii vlaku Lustig ještě nestalo. A to jsme před hlavním městem Slovenska navštívili již 21 železničních stanic,“ popisuje dramatické chvíle Pavel Chalupa. Náhlý přesun místa konání ovšem divákům přinesl zcela ojedinělý zážitek, kdy byli svědky příjezdu soupravy vlaku a kompletní stavby speciálního divadelního jeviště v dobytčím vagónu.
Divadelní představení vlaku Lustig letos poprvé doplnil i vzdělávací program, který se konal vždy hodinu před představením v dalším z dobytčáků. „Letošní slovenské turné vlaku Lustig ukázalo, že lidem na Slovensku není problematika genocidního násilí a rasismu lhostejná,“ říká Šimon Krbec z Výzkumného centra archeologie zla, které v přednáškovém programu na slovenských nádražích připomnělo tragický osud Arménů v první světové válce, a jehož návštěvnost předčila očekávání samotných organizátorů. „Vlak Lustig zároveň nazýváme Vlakem naděje. Jedinou naději, že se podobné události už nikdy nestanou, totiž vidíme v neustálém připomínání někdejších zvěrstev,“ uzavírá Šimon Krbec.
