V rámci slavnostního zahájení konference Mountains of Moses 2012 byla v Divadle Viola představena nová poeticko-hudební kompozice Pavla Zajíčka ŽIVOTY? NEBO BLUDNÉ KRUHY? Báseň v pěti obrazech přednesl její autor s hudebním doprovodem undergroundové skupiny DG 307.
ŽIVOTY?
NEBO BLUDNÉ KRUHY?
Pavel Zajíček
1.
Noc, to je něha.
Den, to je rozum.
Zima, to je spánek.
Jaro, to je milování.
Léto, to je chiméra.
Podzim, to je píseň.
Aby vše zůstalo průzračné.
Aby vše zůstalo nevyslovené.
Aby vše zůstalo čisté.
Čisté, čisté, čisté…
Protloukat se.
To možná znamená vést dobrodružný život.
Ano i ne.
Aby vše zůstalo čisté.
Ano i ne.
2.
TY TVÁŘE MLČEJ…
Ty tváře mlčej, říkáš.
Pršelo.
Vítr se prodíral kůží.
Už skončila ta chvíle úžasu…
Voněla jsi na mym jazyku.
Počítáš svůj čas, ale nemůžeš se dopočítat.
Jako by ti něco chybělo.
Ty zdivočelá! Ty jemná!
Je to jiné století.
Je to jiný svět.
A v tom světě my žijeme.
Ty tváře mlčej!
Mlčej!
To mi říkáš…
3.
ČEKAL JSEM, ŽE PŘIJDEŠ.
Čekal jsem, že přijdeš.
Nic víc jsem neočekával.
Já jsem asi nic nepochopil!
Odděleni osudem.
Odděleni místem.
Odděleni ne-snem.
To je jako nebytí! To říkáš.
Chrlení babylonskejch slov.
Lepenejch slzou.
Lepenejch slinama.
Lepenejch krví…
4.
PODOBENSTVÍ, V NICHŽ SE OCITÁME.
Podobenství, v nichž se ocitáme.
Je to rozehraná hra.
Výstražný zvuky sirén…
Připadám si, jako bych zrovna začínal.
Začínal cítit.
Začínal žít.
Začínal cítit…
Vstupuješ do mýho světa.
Do mýho vězení.
Do mojich myšlenek.
Do mojí kůže.
Tvoje slova jsou jako tajemný vůně.
Jinak jsem se ani mluvit nenaučil!
Podobenství, v nichž se ocitáme.
Slova jsou rozehraná.
5.
NEBUĎ OPATRNEJ!
Nebuď opatrnej!
Hlavně se ničeho neboj!
Ničeho se neboj!
A jdi!
Tající sněhy se valej z tvýho klína.
Tvůj klín, kterej šeptá něhu.
Jazykem poblouzněných ji šeptá.
Jazykem opitých okamžikem!
Nebuď opatrnej!
Na nic se netaž!
Neodpovídej!
Mlč!
Nechceš nic slyšet.
Jako zvuky těl, který hořej.
Který hořej.
Který hořej…
Nebuď opatrnej!
Neboj se ničeho!
Ničeho se neboj!
A jdi!
